Zachycování uhlíku (nebo taky propad uhlíku) je způsob, jímž odstraňujeme uhlík, který přibyl v atmosféře lidskou činností. Podrobnější vysvětlení nabízí třeba WIKIPEDIA.

Zvláštní zpráva panelu pro klimatické změny IPCC (zde) mluví o šesti potenciálních způsobech zachycování a ukládání uhlíku.

Nejjednodušším a stamiliony let osvědčeným způsobem zachycování uhlíku je fotosyntéza v biomase rostlin, která přispívá ke klimatické rovnováze. Uhlík v biomase vždy přirozeně končí jako součást půdy ve formě organické hmoty. Ta časem oxiduje, mineralizuje a mění se na humus.

Další část biomasy pak bývá zuhelněná přírodními požáry, které jsou vždy procesem obnovy. Takto vzniklý uhlík se označuje jako „černý“ nebo biouhel a zůstává součástí půdy po tisíciletí. Plní více funkcí a významně přispívá k přirozené úrodnosti. Stejně se o způsob odstranění uhlíku z atmosféry snažíme i my projektem Každé kilo se počítá!

Pro představu: 1 kg jakkoli „vyrobeného“ a do půdy uloženého biouhlu představuje odstranění až 3,6 kg CO₂ z ovzduší. Výpočet vychází z atomové hmotnosti uhlíku (12,01), kyslíku (15,99) a molekuly oxidu uhličitého (43,99).